Poznáváš se v tom? Takto vyhrocenou situaci někdy zažila asi každá máma. Vyostřená hádka ale málokdy něco vyřeší. Ideální je, když své obavy a potřeby prodiskutujete, ještě než jeden z vás vybouchne. Jen tak dosáhnete opravdového zlepšení. 

„O konfliktních tématech komunikujte v klidu a v bezpečném prostředí. Pokud je dusno a chceme řešit něco závažného, snadno se při komunikaci vyděsíme nebo úplně zamrzneme, spouští se stresová reakce, jsme zaplavení strachem nebo úzkostí. V takové situaci na partnera vyštěknu, aby se přestal flákat a šel mi pomoct s koupáním. On reaguje na můj tón podrážděně. V praxi si takovou etudu vzteku asi každý musíme párkrát zažít, abychom si uvědomili, jak to bylo zbytečné,“ vysvětluje psycholožka a terapeutka Iva Rolederová.

Nedostatek spánku a věčně plačící dítě nejsou ideální pro klidnou debatu o tom, co s partnerem oba potřebujete. O svých představách si promluvte už před porodem. Sice přesně nevíte, co přijde, ale můžete si zodpovědět: 

• Co si myslíš, že nás čeká?
• Čeho se obáváš?
• Jak si chceme péči o dítě dělit?
• Které volnočasové / samostatné aktivity si chce každý z nás zachovat?

Po porodu může být všechno jinak. Vypjatých okamžiků je najednou hodně a asi se ti nebude dařit být pořád milá. „Určitě je dobré partnerovi narovinu říct, že teď nejsem ve formě a asi nebudu moc příjemná. Myslím, že nejsme naučení si stěžovat. Ale být v kontaktu se sebou, uvědomit si blížící krizi a informovat o tom včas partnera, je nejlepší cesta k řešení problému,“ říká Iva.

⭐ 1. Buď konkrétní 

Neříkej „necítím od tebe podporu“, řekni „potřebuju, abys vzal dítě na hodinu ven“. I když už jste spolu roky, do hlavy si nevidíte. Lidé se pořád vyvíjí, i ty jsi jiná než před deseti lety. 

⭐ 2. Mysli na to, že starosti a únavu máte oba

Nepřenášejte na sebe zodpovědnost za své problémy, ale zároveň si uvědomte, že oba nějaké starosti máte. Doma s dětmi, v práci, se zdravím, s vlastními rodiči… „Třeba tě štve, že zrovna potřebuješ pomoct s uspáváním dítěte, ale partner hraje videohry a nevnímá to. Jenže možná přišel domů vystresovaný z práce a jediné, co ho drží nad vodou, je půlhodina u her,“ říká Iva. Sdílení podle ní situaci často ulehčí. Zjistíte, že jste spolu proti problémům, ne každý zvlášť proti sobě.

⭐ 3. Uvědomte si, že nejste každý sám za sebe

Možná jste před dětmi trávili víkendy na večírcích, každý druhý večer chodili sportovat a teď přichází šok –⁠ s dětmi najednou skoro nic nejde. Vztah a rodina vás stojí část svobody, ale jste v tom společně. Pokud máš pocit, že partner nedokáže (dočasně) slevit ze svých aktivit, řekni mu o svých obavách a požádej ho, aby se věnoval dítěti dřív, než ti to přeroste přes hlavu. Táta sice tradičně byl hlavně živitel rodiny, ale v moderním pojetí otcovství je důležitý i citový vztah a osobní přítomnost s dítětem.

⭐ 4. Neobětuj(te) se

Je důležité umět najít kompromis, ustoupit, odpustit si. Ale nemůžeš žít věčně s tím, že pořád jen obětuješ své potřeby pro partnera, děti, rodiče. Vztahy nejsou jednostranné a pokud cítíš tlak na sebeobětování, je na tobě, abys okolí v klidu vysvětlila, že máš taky nějaké touhy a přání. A pokud se obětuješ jen proto, aby ses vyhnula hádce nebo výčitkám, prozkoumej, odkud nutkání k sebeobětování přichází, jestli ti dobře slouží a jak by to šlo vyřešit jinak.

Při rozhovoru o potřebách chcete oba dojít k oboustranně akceptovatelné dohodě. K tomu slouží postupy, které definuje psycholog a terapeut John M. Gottman nebo koučka Lenka Vornhagen.

Ještě upozornění: asi se ti nepodaří všechno zahrnout hned do své komunikace. Když ale budeš mít tyhle poučky na paměti, začnou ti časem naskakovat do vyslovených vět. Zkoušej to postupně a sleduj reakce okolí. Uvidíš, že budou vstřícné.

• Při komunikaci používej zájmeno „já“, nikoliv „ty“. Působí to méně kriticky a útočně. A navíc si tak uvědomíš, že to, co cítíš, jsou tvoje emoce a ne pocity někoho jiného. Podívej se třeba na rozdíl mezi větami: „cítím se trapně, když po tobě pořád uklízím ponožky“ a „věčně ze mě děláš služku“.
• Popiš, co se děje. Nehodnoť a nesuď, díky tomu nebudeš vyčítat a obviňovat. Použij třeba obrat „přijde mi, že…“ místo „zase jsem s dětmi jen já“. Zpočátku to může být těžké, ale pomůže ti, když si uvědomíš, koho nebo co soudíš a proč se ti to děje.
• Pojmenuj svoje pocity, ujasni si, jaké emoce teď v tobě převládají.
• Zformuluj svou potřebu v pozitivním znění, třeba „budu ráda, když uklidíš ze stolu“ místo „přestaň konečně hromadit ten binec na stole“.
• Oceň, co tě od partnera v minulosti potěšilo, třeba „Pamatuješ, když jsme si po večerech povídali? Bylo by fajn se k tomu vrátit“.
• Buď zdvořilá, používej obraty jako „prosím“, „vážím si“, „ocením“… 

Podle tzv. aktivně preventivního přístupu ke vztahům je důležitá snaha. Snažte se s partnerem o optimistický přístup, buďte k sobě otevření, vyhněte se pasivní agresivitě. Komunikujte o potřebách tak, abyste si byli oba jistí, že chcete ve vztahu pokračovat.

A důležitá poznámka na závěr: asi nikdo není v komunikaci pořád dokonalý a optimistický. Každému to někdy ujede a je nepříjemný. Obzvlášť, když za noc desetkrát vstává nebo má celý den na noze pověšené ukňourané batole.

Tento článek je garantovaný psycholožkou a psychoterapeutkou Eliškou Remešovou.

Informace v tomto článku nenahrazují lékařskou péči. Aplikace Mamio společnosti Kindr s.r.o. se zříká jakékoliv odpovědnosti za rozhodnutí, která učiníte na základě informací v tomto článku, které jsou vám poskytovány pouze jako obecné informace a nenahrazují osobní lékařské poradenství.