V kojeneckém období, které máte za sebou, se biologická závislost dítěte postupně měnila v závislost citovou – to znamená, že tě dítě už nevidí jen jako spolehlivý přísun potravy, ale hledá u tebe i útěchu, lásku a bezpečí. Úderem prvního roku je tedy základ vašeho citového vztahu položen a sotva se tomu tak stane, už ho čeká první zkouška: z jedné bytosti se stanete dvěmi. Úkolem, který se prvním rokem odstartuje, je tak postupné vyčleňování vlastního já a získávání autonomie. Ta se projeví i v tom, jak dítě poznává svět.
Můžeš si toho všimnout například na hřišti: dítě postupně zvyšuje vzdálenost, kam zvládne jít bez tebe, a je na to patřičně hrdé. Po očku samozřejmě sleduje, že tam ještě pořád jsi, a nastane-li situace, které se bojí nebo je pro něho neznámá, utíká zase zpátky k tobě. Tyto samostatné krůčky jsou pro vás oba důležité, proto, dovolí-li to situace a je to bezpečné, nech ho prozkoumávat svět a dohlížej zpovzdálí.
Ve dvanácti měsících už se za pokřiku prvních slov objevují první krůčky a pohyb se stává hlavní aktivitou, které se dítě nemůže nabažit. První krůčky, zpočátku nejisté a váhavé, se postupně stávají cílenějšími a jistějšími. Dítě začíná chodit s větší sebedůvěrou a experimentuje s během, skákáním, zdoláváním schodů a dalšími pohyby, které rozšiřují jeho schopnost „dobývat“ svět.
Asi je ti jasné, že od teď se budeš hýbat i ty, a ano, tyto první měsíce chůze, než se dítě pohybově ukočíruje, jsou náročnější. Dítě neposedí, vrhá se různými směry, a to rychlostí, kterou ne vždy zvládne. Ber ho proto na místa, kde se může vyblbnout na měkkém povrchu, ideálně oplocená, ať na chvíli vydechneš. .
Toho, s jakou vervou děti v tomto věku, zapojují celé tělo a smysly, si všimnul i švýcarský psycholog Jean Piaget, který na základě dlouholetého pozorování nazval toto období senzomotorickým stádiem kognitivního vývoje. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: děti do dvou let věku poznávají svět tak, že ho aktivně prozkoumávají, osahávají,ochutnávají atd. Nejvýstižněji podstatu této fáze vystihuje citát: „Co nebylo v rukou, nemůže být v hlavě“. Experimentování s předměty, manipulace s nimi a pozorování akcí „příčina-následek“ je totiž nezbytným krokem k samostatnému myšlení a pomáhá dětem porozumět základním principům, jak to všechno okolo něj funguje.
Ani tento krok nepřehlédneš: například takové kramaření v kuchyni se táhne napříč generacemi, dělala jsi ho ty, tvoje máma, babička… Dítě v této chvíli nechce dělat nepořádek, ale žene ho silná touha poznávat a osáhavat svět. Buď na to připravená a do nižších poliček dej věci, kterými si neublíží. A i když je to náročné na udržení pořádku, malého průzkumníka nezastavuj. Patří to k tomuto období a neboj, co nevidět se s tou vařečkou, kterou ti právě vzalo, naučí dělat i něco jiného, než bouchat s ní do poklice.
Díky možnosti pohybu se odstartují ještě další procesy, a to zejména ty, které pomáhají dětem orientovat se v prostoru. Díky samostatnému pohybu má najednou možnost vidět věci z různých úhlů a vzdáleností, proto se rozlišení polohy čím dál víc zlepšuje. Orientace v času je ovšem obtížnější. Děti sice začínají chápat časovou posloupnost – to, že některé události předcházejí jiným a že den má svůj řád (ráno, odpoledne, večer), avšak na plné pochopení konceptu času, jako jsou hodiny, dny v týdnu či měsíce, přichází mnohem později. Proto, pokud chceš dítěti říct, že za dvě minuty někam půjdete, zvol raději jinou formulaci: „Půjdeme ven, až si sbalíme hračky a nachystáme svačinu.” Takové tvrzení je pro něho daleko více hmatatelnější a dokáže si ho lépe představit.
Paralelně s rozvojem senzomotoriky je na pořadu také vypilování komunikace. První slova, často jednoduchá a spojená s každodenními předměty nebo osobami, jako je „mama“ a „tata“, se rozrůstají do slovníku plného jednoduchých pojmenování a žádostí. Na počátku batolecího věku si tak můžeš všimnout období holofrází (bác), až poté začne svět okolo sebe pojmenovávat složitěji – postupnou kumulací holofrází (ham-bác), až po období dvouslovných vět, které se začnou objevovat ve věku okolo dvou let (koko-není). To už jsou věty, ve kterých uslyšíš prvotní gramatiku a které krok za krokem bude dítě obohacovat o další slovesa a bohatější slovosled.
Jazykem to ale nekončí. Kolem prvního roku života začneš zaznamenávat první známky symbolické hry, což je další velký milník v dětském poznávání. Například, když tvé dítě použije papuč jako „telefon“ a předstírá, že s někým mluví, není to jen roztomilý akt, ale hlavně důkaz, že už začíná chápat zastupitelnost. Znamená to, že už nesahá pouze po předmětech s úmyslem používat je v jejich základní funkci, ale začíná je vnímat jako symboly pro něco jiného. Toto pochopení zastupitelnosti je základním kamenem pro rozvoj abstraktního myšlení, které je zas nezbytné pro řeč, čtení,matematiku a mnoho dalších dovedností.
Některé maminky mají tendenci říkat věci na pravou míru, ale hraj tuto hru s dítětem: pokud ti dítě právě tvrdí, že klacek, který našlo na zemi, je pejsek, jeď stejnou notu. Pejska pohlaď a zeptej se, jak se jmenuje. Děti tuto hru milují a ano, i když všichni víme, že klacek je klacek, dospělácký svět počká – teď ho nech hrát a vymýšlet.
Jedno přísloví praví: „Netlač řeku, teče sama“. To měj na paměti pokaždé, když tě zachvátí strach, zda svému dítěti poskytuješ dost – dost stimulů, dost tzv. vývojových aktivit, dost lásky, dost her. Jednoroční dítě začíná být samostatnější a spoustu aktivit si najde zcela samo. Ty se tak stáváš pomalu dozorem, který jen střeží bezpečné hranice. No a pokud přece jenom toužíš znát odpověď na otázku, jak dítě podpořit, vezmi si z toho článku ta nejpodstatnější fakta o dětském poznávání: dítě se chce hýbat, zapojit smysly a sem tam si s tebou zahrát na to, že mu s papučí v ruce zatelefonuješ.
