Dudlík je po určitou dobu skvělý pomocník, jakmile se ale etapa jeho užívání prodlouží, může negativně ovlivnit vývoj zubů a řeči. Na přesném čase se lékaři neshodují: ideální scénář se pohybuje někde okolo prvního roku, rozdíl ale bude v tom, jestli dudlík dítě používá i přes den, nebo třeba jen přes noc. Je-li to pouze na spánek, jde přimhouřit oči i nad delším užíváním, úderem druhého roku už jsou zubaři nekompromisní a trvají na tom, že dudlíku se musí dát co nejdříve dát sbohem.

S dítětem je to nahoru dolů – jsou dny a týdny, které jsou náročnější, pak zas etapy, kdy se nic moc neděje. A to je přesně doba, na kterou odebrání dudlíku načasovat – loučení s dudlíkem by se tedy nemělo potkat se změnami, jako je stěhování, růst zoubků, očkování, narození sourozence nebo nástup do školky. Tímto způsobem si pojistíš hladší průběh a minimalizaci stresu, který by celý proces jen zkomplikoval. 

Léčba šokem v případě dudlíku moc úspěšná nebývá, daleko příjemnější je postupné omezování času, kdy ho dítě používá. Například ho povol pouze při spaní nebo při uklidnění po náročném dni. Na papíře to vypadá jednoduše, jak ale víme, realita je jiná, dítě samozřejmě bude potřebovat uklidnit jinak…

Hodně maminek to vyřeší odvedením pozornosti, například chováním spojeným s vyprávěním, knížkou nebo hraním, popřípadě můžeš dítěti nabídnou jiný předmět z kategorie  „uklidňovák“. Může to být oblíbená hračka, plyšák nebo dečka. Měla bys ovšem pohlídat, aby to nebyl paleček nebo jiný prst, což se pak může často zvrtnout v problém, který se odnaučuje hůř a daleko déle trvá – na rozdíl od dudlíku totiž prstíčky nemůžeš sebrat. 

Celý tento tento proces nenechávej beze slov, naopak vysvětluj dítěti, proč na oddudlíkování nastal ten správný čas. Použij jednoduchá slova a pozitivní přístup. Můžeš třeba říct: „Dudlík jsi měl/a jako miminko, teď už se z tebe ale stává velký chlapec/velká holčička.“

Vzhledem k tomu, jak moc je to pro dítě náročné, je vhodné tento proces zjemnit, a to ideálně symbolicky, hrou nebo pohádkou. Příběhů, jak děti odevzdávají své dudlíky, je mnoho – například Jméno a kouzelný dudlíkový skřítek, Už žádný dudlík nebo Kubík bez dudlíku. Tyto příběhy nejenže dětem důležitost celého procesu vysvětlí, jsou ale také skvělým nástrojem, jak dítě motivovat.

Když se daří, slavte. Ne nutně nějak honosně – malé odměny za úspěšné dny bez dudlíku, pochvaly a uznání, to je něco, co bude dítě v učení na život bez dudlíku pozitivně utvrzovat.  Nenechávej zkrátka bezdudlíkové momenty bez povšimnutí a dej najevo, jak jsi na své dítě pyšná.

A poslední rada je k opečování tebe: Oddudlíkování je náročný proces, který může dát tvojí psychice pěkně zabrat – čeká tě hodně momentů náročných na trpělivost, kreativitu i empatii. Naplánuj si momenty, kdy se o tebe bude někdo starat nebo třeba chvíle úplného klidu a ticha. A pokud to nejde tak, jak sis to představovala… 

… nevadí, oddudlíkování nemusí jít podle plánu. Každé dítě je jiné a některým to dá zabrat. Když ti do oddudlíkování skočí nemoc, únava nebo cokoliv, co bude cestu v odevzdání dudlíku komplikovat, nebičuj se. Napříště můžeš zkusit zas něco jiného, například speciální rituál – „Dejte dudlík“ skřítkům nebo ho „vyměňte“ za dárek, který nechá dítěti v pokojíčku zoubková víla. A připojí k tomu dopis, kde ocení snahu a vyzdvihne, jak moc je tohle odvážný chlapeček či holčička.