Při definici toho, o co se vlastně jedná, si pomůžeme českým překladem: Hry posilující vazbu. Jsou to tedy hry a aktivity speciálně navržené k tomu, aby posílily emocionální pouto mezi tebou a dítětem. Hlavní myšlenkou a důvodem, proč je maminky vyhledávají, je fakt, že hra může být terapeutickým nástrojem, který pomůže dítěti, ale také rodiči, zvládnout řadu krizových situací. 

K Attachment Play nejsou potřeba speciální dovednosti, dá se hrát všude a nevyžaduje žádné speciální vybavení. A jak uvidíš za chvilku, mnoho z těchto aktivit už znáš, jen tě možná nenapadlo, že mají velkou moc vazbu mezi tebou a dítětem posilovat.

Aktivity, jak budovat vaše vzájemné pouto, rozdělila Aletha Solter do devíti škatulek, my se dnes podíváme na část z nich, které lze praktikovat zhruba okolo prvního roku dítěte:

👉 Neřízené, na dítě zaměřené hry

Při této hře pouze poskytneš dítěti materiál, který ho ponoukne k představování, tvorbě a stavení, například kostky, figurky, panenky… A pak už jen sedíš a necháš dítě, ať tvoří. Pravděpodobně tě za chvilku do hry zapojí, a o tom to právě je: Dítě rozdá role přesně tak, jak potřebuje, a ty se podvolíš jeho velení. U ročního dítěte budeš mít pravděpodobně roli podavače kostek, popřípadě velmi oblíbená hra: Ty něco postavíš a dítě to zboří, což ho velmi baví. Jak píše Aletha Solter: „Hra zaměřená a dítě pomáhá dítěti cítit se oceňované, v bezpečí a milované.” Můžeš ji použít kdykoliv se doma něco děje, po záchvatu vzteku nebo například po odloučení. 

👉 Regresní hry

Regresní hry dovolují dítěti vrátit se do mladšího období svého života, což je uklidňuje zejména v době stresu nebo nejistoty. V čem spočívá? Je to jednoduché: Hraješ si, že je dítě zase malé miminko, kterému poskytuješ péči a pozornost. Může chtít dudlík nebo mlíčko, ležet, nechat se chovat, zabalit do dětské peřiny, a to i později, ve věku, kdy bys mohla mít tendenci mu takové aktivity zatrhnout. „Na to jsi už velký/á” ale neříkej, pokud si takovou hru žádá, je to proto, že ji potřebuje. Děti se k této hře často uchylují po nástupu do skupinky/školky, ale ojedinělá není ani u školáků.

👉 Hry zahrnující tělesný kontakt

Dotykem se dítě mnoho učí: díky kontaktu s druhým člověkem si uvědomuje svoje tělo a má z něj dobrý pocit. Aletha Solter vysvětluje: „Dítě, kterého se nikdo v potřebné míře nedotýká nebo se s ním nemazlí, může dospět k závěru, že je s jeho tělem něco v nepořádku.” Dotyk blízké osoby zkrátka dítě ujišťuje, že je oceňované, milované, což je potřeba, kterou máme nejen v dětství, ale po celý lidský život. A jak konkrétně taková hra vypadá? U ročních dětí rozmanitě: Například na kolotoči, když se po kolečku ocitne zase v tvé blízkosti, ho s maximálním nadšením přivítáš, jako bys ho několik dnů neviděla. Po dalším kolečku zase. A znova. V pořádku jsou ale jakékoliv hry, kde se k dítěti budeš tulit, objímat ho nebo chytat. Základem ale je ke kontaktu dítě nenutit: Například při záchvatu vzteku, kdy kontakt odmítá, počkej, až velké emoce odezní, náruč nabídni až později. I takhle zpětně je dotyk schopný psychické záležitosti zahojit. 

👉 Separační hry

Typickým příkladem separační hry je „hra na jukanou”, kterou přirozené dělají dospělí už v době, kdy je dítě v kočárku: Podívej se na dítě, na chvíli se mu ztrať z dohledu a pak udělej „kuk”. Nic víc, nic míň. Je to vlastně takový předstupeň hry na schovávanou, která v sobě ve skutečnosti skrývá velký úkol: Dítě s její pomocí trénuje separaci. A ujišťuje se, že pokud od rodiče bude na chvíli pryč, neznamená to, že mu natrvalo zmizí. Tím podstatným okamžikem v tomto typu hry je opětovné shledání. Buď dramatická, raduj se, obejmi ho. Pozor: Zejména u menších miminek je podstatné neschovávat se na příliš dlouho.

Vazba mezi rodičem a dítětem je výbava, která bude ovlivňovat celý jeho vývoj. Žít s tímto vědomím pro tebe může být docela těžké a logicky vede k tomu, že výchovu nechceš pokazit. Neboj se, má to tak každý, ale důležité je: Nenechat se vystrašit. Pokud se ti zrovna teď hrát nechce, nenuť se do toho. Máš-li těžký den, platí to stejné. Vazba mezi rodiči a dítětem není ovlivněná jednou záležitostí ani sbírkou mini momentů. Tím, že se ti hrát nechce nebo zrovna nemůžeš, dítě netraumatizuješ. Počkej na chvíli, až to bude lepší, a pak si zas, s velkou chutí, s dítětem pohrej.